Citlivost lidského ucha na různé frekvence

Vnímaná výška tónu souvisí s frekvencí periodických změn akustického tlaku, jak ukazuje experiment Rozdíl mezi vysokým a hlubokým zvukem.

Lidské ucho není stejně citlivé na všechny frekvence – nejcitlivější jsme v oblasti mezi zrhuba 1 kHz a 5 kHz. Tóny pod zhruba 20 Hz a nad zhruba 20 kHz už lidské ucho obvykle neslyší.

Citlivost ucha navíc klesá s věkem. Děti obvykle dobře slyší i tóny o frekvenci 20 kHz, zatímco dospělí lidé už tyto tóny nevnímají.

To lze snadno vyzkoušet pomocí tónového generátoru. Obvykle stačí reproduktor v notebooku, ale když použijete externí reproduktor, budou vznikající tóny hlasitější a kvalitnější.

Pusťte nejprve různé zvuky (např. 440 Hz, 1000 Hz, 5000 Hz), abyste ukázali souvislost výšky tónu s frekvencí. Můžete u toho i měřit změny akustického tlaku výše uvedeným experimentem.

Poté zjistěte, kdo slyší tóny o frekvenci 20 kHz, 18 kHz, 16 kHz atd.

Abyste se přesvědčili, že zvuky jsou skutečně generované, i když je třeba ne všichni slyší, připojte čidlo Vernier GDX-SND a během připojování rozklikněte položku Kanály. Vypněte kanál Mikrofon a zapněte kanál Hladina hlasitosti (váhová křivka C).

Tento kanál (váhová křivka C) ukazuje skutečnou hlasitost neovlivněnou citlivostí lidského ucha. Máte také možnost zvolit váhovou křivku A, která odpovídá citlivosti (standardizovaného) lidského ucha.